Vánoce a jejich psychické prožívání

V adventním čase slýcháme doslova na každém rohu přání šťastných a veselých vánoc. Vánoce bývají označovány jako svátky rodinné pohody a lásky. Mnozí z nás ale zůstávají o vánocích sami, někdy v důsledku nemoci, jindy proto, že je třeba jejich blízcí navždy opustili nebo jsou tak daleko, že osobní setkání zkrátka možné není. I tak lze ale vánoce prožít v plnosti jejich krásy. Zatímco se děti těší hlavně na své dárky, jsou tyto svátky pro nás dospělé spojeny především s radostí, že můžeme druhé obdarovat, dát jim najevo svou lásku a učinit je šťastnými. Tento pocit osamělí lidé často postrádají. Říká se ale, že odvrácenou stránkou psychické bolesti je empatie a porozumění.

Existuje mnoho trpících a osamělých dětí, seniorů nebo dlouhodobě nemocných, pro které by bylo toto porozumění tím největším darem. Víme, že emoce, které prožíváme, vznikají jako odpověď na naše vlastní myšlenky. Pozitivní myšlení způsobují pocity spokojenosti a štěstí. Negativní myšlenkové řetězce, které se týkají křivdy, nadměrné sebekritiky či katastrofických scénářů ohledně osamění, nemocí či smrti, v nás vyvolávají emoce úzkosti, strachu a zoufalství. Účinnou strategií je v takové situaci odvrácení pozornosti jiným směrem. Podle slavného psychiatra Viktora E. Frankla je tím nejlepším lékem, pokud se zaměříme na jakoukoliv formu pomoci, podpory nebo prostého potěšení druhého člověka.

Zkusme tedy o vánocích alespoň chvíli zapomenout na své vlastní bolesti, nespravedlnosti či sžíravé obavy. Mějme na vědomí, že nás tyto myšlenky dovedou do bludného kruhu vlastní deprese či úzkosti. Zkusme třeba pořídit dárek do dětského domova, zatelefonovat známému, se kterým jsme dlouho nemluvili, napsat dopis do věznice, upéct cukroví a věnovat ho někomu, kdo to nečeká. Možností je mnoho. Pojďme závěr roku využít k tomu, abychom si uklidili svůj psychický \“šatník\“. Abychom si uvědomili, komu jsme třeba nevědomky ublížili a dlužíme mu omluvu, co bychom chtěli v příštím roce změnit a jakým způsobem bychom za stávajících podmínek mohli lépe pečovat o naši – možná zraněnou – psychiku.

“Bez utrpení by nevznikaly ty nejkrásnější duše. Nejhlubší osobnosti jsou cejchované jizvami“