Bludný kruh alkoholismu – deník J.K. 3. část

Jak může pomoci alkoholikovi rodina?

18.8.1996

Návštěva matky a manželky. Obě jsou velmi nešťastné i dcera, která měla přijet z Itálie a manželka ji s tímto faktem seznámila, hodně plakala. Je mi zle ze sebe samého a chce se mi ze mě doslova „blít“. Už vůbec neuvažuji o sobě, ale o neštěstí, které ze mě mají moji blízcí. Nic jsem nesliboval, ale seznámil jsem je, co hodlám podniknout v tom, aby byl pro mě alkohol „TABU“.

V celém svém rozjímání jsem zapomněl na človíčka, za kterého bych dal život – na moji vnučku, která mě naučila svou dětskou hymničku z pohádky „Pyšná princezna“. Dovolím si ji citovat. Nestydím se napsat, že u toho brečím.

• Rozvíjej se poupátko nejkrásnější z květů od rána až do noci budeš vonět světu.
• Láska jako květina roste do poupěte ten kdo lidi miluje tomu nejvíc kvete.

Toho človíčka, kterého miluji jsem zradil a to je pro mne to nejhorší. Za léčebnou jsem proseděl a „prořval“ hodinu na pařezu.

Alkoholik svoji závislost zprvu popírá, poté přichází morální kocovinav

Byl to pro mě krizový den. Uvědomoval jsem si, co se stalo. Nebyl jsem však ještě natolik vyspělý, abych uvažoval dopředu. Hodnotil jsem pouze minulost, rodinný život, práci. A bylo to pro mě špatné účtování. Viděl jsem, co jsem všechno zkazil pitím a co jsem mohl dosáhnout bez pití.

Od tohoto dne jsem doslova „šlapal“ do svého svědomí. Je sice fakt, že jsem chtěl dosáhnout zlepšení pouze kvůli mým blízkým, nikoliv kvůli sobě, ale v podstatě tímto dnem jsem si začal říkat pravdu o sobě do očí a to nemilosrdně. Píšu sice v deníku, že jsem své blízké seznámil o tom, co udělám s pitím, ale ve zpětném pohledu to nebylo nic moc. Ještě jsem to ani pořádně nevěděl. Bylo mi jasné, že se něco musí stát, ale řešení jsem ještě neměl.

Chtěl jsem skončit s pitím, ale nedovedl jsem si představit, že bych už v životě nesměl pít alkohol. Nebyl jsem si ještě vědom, v jakém stavu se nacházím. Nedovedl jsem si ještě otevřeně přiznat, že jsem alkoholik.

Poznal jsem zde řadu lidí, s kterými se dalo velmi dobře mluvit. Někteří z nich už byli před ukončením léčby a byli plni optimismu, že to půjde. K těmto lidem jsem tíhnul a z jejich optimismu jsem do sebe nabíral sílu. Pochopitelně tu byli i další, kteří tu chtěli přežít, schovat se, odpočinout si. Ti se také potom patřičně k celé léčbě stavěli velmi negativně. Je fakt, že společnost těchto lidí mě nevábila a stranil jsem se jich.

Funkce tělesné aktivity při léčbě alkoholismu i dalších závislostí

19.8.1996

Cítím se na zvyšování fyzické kondice. Dnes jsem před rozcvičkou absolvoval 3 kola kolem léčebny, 2 mírně a 1 ostře. Odpoledne jsem strávil 1 hodinu v posilovně s činkou, na vibračním pásu a ping-pong. Fyzicky se cítím velmi dobře. Daleko horší je to psychicky, volala manželka a je velmi nešťastná – není mi z toho dobře.

Chodí kvůli tomu k psychiatrovi a je před zhroucením. Doufám, že ji lékař aspoň trochu uklidní. Moje sliby ji už pochopitelně uklidnit nemohou. Ve středu přijede, takže doufám, že si o všem opět promluvíme. Já bohužel vím, že bez lékařské pomoci již nejsem schopen splnit to, že nebudu pít. Dovedl jsem to vydržet i 3/4 roku a pak jsem znovu začal.

Rodině jsem otevřeně řekl, že jsem alkoholik. Je to pro mne těžké POZNÁNÍ, ale je to tak. A vím, že se z toho musím dostat a hlavně chci!

Přiznání: jsem závislý na alkoholu

V tento den jsem našel odvahu si říct, že jsem alkoholik. A říkal jsem si to mnohokrát. Kupodivu to pro mě nebylo drsné a drtivé, ale ucítil jsem úlevu. Od tohoto dne jsem dovedl pojmenovat svůj problém! Tímto dnem jsem začal se vší odpovědností hovořit sám se sebou bez toho, abych se omlouval a litoval.

Všechny problémy, které jsem měl jsem si uspořádal a pojmenoval. Neodsunul jsem je, aby se snad vyřešily samy. Bylo mi jasné, že v první řadě musím opravit rodinné vztahy, pracovní problémy a svůj problém. Všimněte si, že ještě jsem stále svůj problém nechával až na posledním místě.

Přesvědčení už zde bylo, ale ještě jsem se v tom všem nemohl vyznat, byl jsem na to stále sám a navíc jsem se cítil velmi „chytrý“. Toto mě provázelo ještě dlouho.

Intenzivně jsem pokračoval ve cvičení. To mě velmi bavilo a byly vidět výsledky. I když byly malé, byly tady a to pro mne to znamenalo vzpruhu a povzbuzení. Dodnes, i když jsem dost unavený a vysílený, nebo otrávený z práce, hodinka cvičení ve fit-centru je pro mne balzámem na těle a na duši.

Je to perfektní způsob odreagování. Dle lékařů se při cvičení uvolňují v těle endorfiny, které způsobují mírnou euforii a uvolnění. Pod toto se mohu podepsat a mohu doporučit všem, kteří chtějí se sebou něco udělat. Prostě vydržať. A hlavně to chce pravidelnost. Dodnes dodržuji přísně režim 3 x týdně fit-centrum.